Proč milujeme nezájem? - Psychologie.cz

Pocit potřebnosti

Uzavřený partner, který se k nám chová odtažitě, nedokáže projevovat lásku či má problémy sám se sebou, v nás často vyvolává pocit potřebnosti. Nejsme schopni si připustit, že jsme udělali chybu ve výběru, a raději ho omlouváme. Čím méně o naši pomoc stojí, tím více tu pro něj chceme být. Jeho chování přikládáme příčinám, které se nás netýkají. My to přece musíme vydržet.

Pokud je náš partner například rozmazlený a nedokáže chápat pocity a potřeby druhých, dáváme to za vinu tchýni, těžkému dětství, rozvodu rodičů… jen ne partnerovi samému. Promítáme si tak do partnera vlastní pečovatelské či mateřské sklony, obětujeme se pro něj, čekáme od něj vděk, který obvykle nepřichází.

Strach z intimního vztahu

Někdy za naši zamilovanost může nevědomý pocit, že si vztah nezasloužíme. Vybíráme si jedince, kteří vztah zrovna nechtějí, případně ho nechtějí s námi. Přátelíme se s nimi a litujeme, že nás nemilují. A tohle přátelství může trvat roky. Jelikož si nemyslíme, že by nás někdo mohl doopravdy milovat, navážeme zástupný vztah s kamarádem, kolegou nebo učitelem a vkládáme do něj energii a sny.

Právě tyto vztahy jsou mnohdy paradoxně z našeho pohledu vášnivé, jedinečné, vzrušující či naplňující. Zároveň také frustrující, vyčerpávající a smutné.

Představujeme si, jak bychom spolu mohli být šťastni, kdyby to i náš idol viděl stejně. Ale to se nikdy nestane. Sami pro to nikdy nic neuděláme, nedokážeme si totiž přiznat, že můžeme být šťastní s někým, kdo nás bude milovat stejně jako my jeho. A tak se bezpečně vyhýbáme opravdovému vztahu, ve kterém bychom mohli být konfrontováni se svými nedostatky, kde bychom byli otevření a lehce zranitelní.

Narcistické ego

Pokud si najdeme partnera, který má velké ego, nejspíš nám, a většinou jen nám, přijde úžasný, zábavný, krásný. Můžeme si do jeho domnělé síly projektovat sami sebe, cítit se s ním lepší, hrdí, že jsme s někým tak báječným. Často jsou však takoví partneři sobečtí, netaktní a přehnaně kritičtí.

Pro ně jsou nejlepší jen oni sami a řídí se častěji tím, co ze vztahu mohou čerpat pro své vlastní dobro, než co mohou nabídnout partnerovi. Nechtějí dělat kompromisy, nedokážou ocenit druhého, zhlížejí se jen sami v sobě. A čím více v takovém vztahu setrváváme, tím méně si věříme. Je tedy těžší takového partnera opustit. Vždyť kde by taková nula, jako jsme my, našla někoho tak báječného, jako je on? Jsme závislí na partnerově ocenění, které však nepřichází. Přejeme si, aby nás alespoň na chvíli miloval jako my jeho.

Můžete mít lepší vztah

Důvodů, které nás drží ve vztahu s člověkem, který nás nedokáže ocenit, nevěnuje nám dostatek pozornosti či nás nemiluje, může být jistě i víc.

Právě tyto vztahy jsou mnohdy paradoxně z našeho pohledu vášnivé, jedinečné, vzrušující či naplňující. Zároveň také frustrující, vyčerpávající a smutné. Často můžeme považovat partnera, za toho, kterého jsme milovali nejvíce. V případě, že máte historii těchto vztahů, nebo se právě v jednom nacházíte, bylo by dobré se přinutit k racionálním úvahám. Naučte se něco od svého partnera. Buďte také egoističtí a myslete více na sebe.

• Cítíte se ve vztahu spokojení?
• Udělal by pro vás partner to, co vy děláte pro něj?
• Vážili byste si partnera, kdyby se choval jako vy?
• Proč si myslíte, že nemáte právo mít harmonický vztah, kde budou vaše potřeby respektovány a láska vám bude projevována dlouhodobě?
• Není to jen vaše ego, které chce mít to, co nikdo jiný?

Partner, který vás má rád a váží si vás, nehraje neustále hry a nechová se tak, že vás to nutí přemýšlet, zda vás miluje nebo ne. Pokud neumí dát lásku najevo, nejspíš ji necítí. Smiřte se s tím a nesnažte se ho pochopit, zachránit nebo předělat. Uznejte, že není ten pravý, a budujte si dostatek sebevědomí na to, abyste příště toho pravého poznali.

Nepřistupujte na hry kdo s koho, nemá to smysl. Klidně prohrajte a odejděte. Vztahem, ve kterém nejste spokojeni a nedává vám, co potřebujete, si uzavíráte cestu k novým vztahům. Ty mohou být lepší, pokud budete mít dostatek trpělivosti a odvahy se na ostatní dívat bez růžových brýlí.