Vzestup a pád jedné pilulky

V roce 1912 byla patentována firmou Merck jako lék na hubnutí. Zlatou éru ale zažívá především od začátku 70. let do roku 1985 (kdy byla zakázána, což stále platí). V tomto období se MDMA nejen šíří do celého světa, ale probíhají i výzkumy zabývající se jejím terapeutickým využitím. Výzkumy sice zajímavé, ale nutno dodat, že velmi ledabylé.

V současnosti ovšem, po dlouhých letech v ilegalitě, bylo umožněno zkoumat MDMA v souvislosti s léčbou posttraumatické stresové poruchy (PTSD). O povolení se zasadila Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies (MAPS) – nezisková organizace usilující o legalizaci psychedelických látek a marihuany na předpis pro využití v léčbě a posléze i k osobnímu růstu jinak zdravého jedince. Dalšími cíli asociace je nezkresleně informovat veřejnost o rizikách a benefitech těchto látek.

Prvního dokončeného kontrolovaného klinického výzkumu MDMA-asistované psychoterapie se ujal Michael Mithoefer se svojí ženou Annou. A přinesli slibné výsledky.

Pacient, terapeut a MDMA

Zprávy o posttraumatické poruše jsou provázeny příběhy lidí, kteří nejsou schopní fungovat v každodenní realitě, mít práci, udržovat zdravé vztahy mezi lidmi. Jejich životy jsou charakterizovány záchvaty úzkosti, nevysvětlitelné agrese a strachu, neustálým napětím a stresem či záblesky vzpomínek jako nevědomou reakcí na prožitou traumatickou událost. Většina těchto symptomů je po takové zkušenosti přirozená, tedy pokud se vyskytuje v následujících dnech či týdnech. Problém nastává, pokud tyto symptomy nezmizí ani po letech.

MDMA dokáže udržet nízkou úroveň úzkosti a zvýšit pacientovu toleranci k negativním emocím při konfrontaci s traumatem.

Jak může těmto lidem extáze pomoci? MDMA patří do skupiny empatogenů, látek zvyšujících empatii. Vyvolává euforii a dobrou náladu, zvyšuje sebevědomí a tendenci vidět lidi spíše pozitivně. Zvyšuje vylučování serotoninu i "hormonu lásky" oxytocinu, který hraje roli významnou v partnerských či mezilidských vztazích, zvyšuje důvěru. To jsou všechno účinky, které jsou u psychoterapie lidí postižených PTSD, tedy nedůvěřivých a traumatizovaných pacientů, více než vítané.

Podávání MDMA tak výrazně usnadňuje časté problémy při vzniku či udržování terapeutické aliance. Dále dokáže udržet nízkou úroveň úzkosti a zvýšit pacientovu toleranci k negativním emocím při konfrontaci s traumatem. Toho jsou mnohdy jedinci trpící PTSD schopni jen ve velmi omezené míře, což bývá příčinou neúspěšné léčby. MDMA umožňuje jasnější vnímání svých pocitů a schopnost nahlížet i bolestné události s větším nadhledem. Mimoto i usnadňuje práci s nevědomými zkušenostmi.

Pacienti vykázali průměrně významné zlepšení symptomů i po šesti letech.

Co bude dál?

V současnosti byly dokončeny pouze dva výzkumy MDMA-asistované terapie (druhý ve Švýcarsku) a pouze první prozatím přinesl výsledky i z dlouhodobého sledování účastníků po šesti letech. Po úspěších prvních vlaštovek se ale rozjely další výzkumy a v současnosti probíhají například v Jižní Karolíně, Izraeli, Kanadě či Coloradu, další výsledky jsou tedy na cestě.

Závěry prvních studií jsou každopádně plné příslibů. Pacienti vykázali průměrně významné zlepšení symptomů (které i po předcházejícím cyklu psychoterapie zůstaly beze změny v průměru po dvacet let) i po šesti letech. Nikdo z účastníků neutrpěl újmu, nedošlo k žádným paměťovým či kognitivním poklesům ani ke vzniku závislosti.

Cesta k demytizaci této látky je ještě daleká. Na jejím konci nás ale může čekat užitečný nástroj pro léčbu řady psychických nesnází.

Co se týče poslední položky, je zřejmé, že je nezbytné ji zkoumat, byť řada výzkumů opakovaně potvrzuje, že na MDMA závislost nevzniká. Tedy ta fyzická. Chuť na tuto látku rekreační uživatelé často znovu dostanou. Stejně jako čas od času dostanete chuť na čokoládu. Chcete ji znovu, protože víte, že je prostě dobrá.

Tento článek není výzvou k okamžité legalizaci, ani se nesnaží vyvolat dojem, že by MDMA bylo zázračným lékem na všechna trápení. Zdá se ale, že by se v povolaných rukou a za kontrolovaných podmínek mohlo stát vítaným pomocníkem psychoterapie, usnadňovat a urychlovat mechanismy jejího působení, někdy snad dokonce i umožnit zpracování jinak psychicky příliš náročných témat.

Cesta k demytizaci této látky je ještě daleká. Na jejím konci nás ale může čekat užitečný nástroj pro léčbu řady psychických nesnází nebo třeba potíží v mezilidských či partnerských vztazích. I já sama jsem slyšela řadu příběhů párů, které si udělaly "pěkný večer" s MDMA. Bez zbytečných negativních emocí a s jasnou hlavou si vše vyříkali, s pochopením se vyslechli a s vědomím, že ten druhý pro ně chce jen to dobré, v objetí propluli potenciální krizí. Nejde snad o vyhlídky, která by bylo škoda bez dalšího zkoumání smést pod stůl?